Moje zahrada

„Zahrada je láska, útočiště, radost… Milujte jí a ona se vám odvděčí…“

Svoji zahradu miluji

Svoji zahradu miluji. Krok po kroku a rok za rokem buduji a vytvářím k obrazu svému nebo možná jen odkrývám ten potenciál, co v sobě má někde uvnitř schovaný. Vím, že je to cesta, která pro mě nikdy neskončí a jsem ráda. Stejně jako se měníme my s přibývajícími roky a zkušenostmi, roste i naše zahrada. Cesta je cíl, ale myslím, že na ní je potřeba mít spousty míst k odpočinku 🙂 Jen tak je možné obdivovat, co příroda umí!

V letech 2021 a 2022 jsme se účastnili Víkendu otevřených zahrad. V současnosti nabízíme možnost domluvit se na soukromé návštěvě. A nebo jen nakoukněte, jak se u nás zahrada v průběhu roku mění tady na fotkách.

Už je to tak, propadla jsem kouzlu cibulovin. Od prvních sněženek, přes krokusy, irisky, ladoňky, sasanky, narcisky, hyacinty, modřence a tulipány, až po ladoňky, ladoníky, gladiolky a okrasné česneky. A každý rok přidávám další. Některé mizí, jiné se rozrůstají. Ale radost, jakou vždy přinesou, ta je návyková! Cibuloviny u nás doplňují i jarní trvalky a kvetoucí stromy a keře. Nádherná je vistárie, pokud jí nespálí jarní mrazíky, omamně voní… U nás máme kyselou půdu, tak se tu daří i azalkám a rododendronům. Asi bych je dnes v takovém množství už nesázela, ale když na konci jara kvetou, je to gejzír energie!

V našich zeměpisných šířkách je brzké léto nejbujnějším a nejbarevnějším obdobím roku. Je to čas růží, pivoněk, lupin, orlíčků, kontryhele… vše je šťavnaté a plné síly. Kvete louka, švitoří tu včelky a čmeláci.

Na konci prázdnin se záhony zbarví teplými tóny vyšších trvalek a travin. Zahrada vydává své plody, čas je pomalejší a člověk je vděčný za každý sluncem zalitý den i večer.

Prim u nás touto dobou hraje jednoznačně javor červený. Pozornost strhává svým úžasným zbarvením listů. A nejen on, ale i ostatní dřeviny se krásně barví – ruj vlasatá, japonský javor, krásnou teplou žlutou barvu má pabuk antarktský v doprovodu modřínu, miluji také hořčicově žlutou korunatky! Když slunce zazáří nízko nad obzorem do květenství travin, obzvláště do vousatců nebo molinií, tak jsou to jedny z nejkrásnějších obrazů…

Mám ráda trvalky i v zimě. Pro těch pár okamžiků, kdy jsou pokryty jinovatkou a osvícené sluncem. A protože nemám ráda holou zem. A proto, že v nich přezimuje spousty hmyzu, některá semena slouží jako obživa i ptákům. Traviny a jiné choulostivé rostliny jsou tak také lépe chráněny před mrazem. A když zahradu pokryje peřina sněhu, je to prostě nádhera! U nás se dá i sáňkovat, dojezdová dráha končí v zeleninových záhonech 🙂

Když ještě doznívá zima, kdy barvy do zahrady dodávaly hlavně stálezelené keře a třeba svídy spolu s otužilými kvítky jasmínu nahokvětého, tahám očima každý náznak jara. Je to jako kouzlo, když pak z promrzlé země vyleze první sněženka a kdy se objeví první barva nového roku – u nás to bývá brambořík. Úžasná otužilá dlouho kvetoucí rostlinka. Báječně vypadá se sněženkami, sluší jí to i poblíž vřesovců. Ještě koncem zimy také vykvetou čemeřice a talovíny, a jak začnou krokusy, ladoňky a narcisky, přestávám stíhat!