Trvalkové záhony v Senohrabech
Na jaře roku 2015 jsem měla tu čest založit v Senohrabech první trvalkový záhon. Od té doby jich tam v průběhu následujících 10 let vzniklo ještě několik. Zpočátku jsem měla na starosti i jejich údržbu, ale jak jich přibývalo, postupně péči o ně přebrala obec, která se o záhony pod mým vedením starala, jak to šlo. V současné době je již plná péče v rukou obce.
Detailnější, v zásadě každoroční informace k průběhu prací a kvetení lze případně dohledat v dobových vydáních Senohrabské hlásky.
Centrální trvalkový záhon před nádražím
Realizace květen 2015, na podzim 2020 poškozen havarijní opravou vodovodního řadu, která zasáhla 1/3 celé plochy, rok 2021 byl tedy příležitostí výsadby trochu oživit.
Záhon má výměru zhruba 100 m2 a nachází se před nádražím, podél hlavní silnice v obci a přiléhají k němu ze dvou stran parkovací místa. Barevně byl koncipován tak, aby doplňoval nádražní budovu.
Na jaře zde kvetou narcisky a tulipány v růžových tónech, aby ladily s kvetoucí zmarlikou, která pro tento záhon byla vybrána jako solitéra. Tulipány doprovází žluté květy pryšce mnohobarvého, pokračují chrpy, kakosty luční. Konec května a červen je pro záhon asi nejbujnější, kvetou ještě šalvěje hajní a hlavně mavuně. Prázdniny začínají většinou s květy sáp a léto zaplní záhon traviny a hlavně třapatkovky a rdesna. Na konci sezóny ještě hrají prim astry. A v zimě už kouzlí na odkvetlých květenstvích jinovatka.
Polostinný záhon v prostoru před nádražím
Záhon byl založen v roce 2017 a koncipován tak, aby byl zajímavý především v zimním a jarním období. Byl sestaven jako kombinace keřů a trvalek, které snáší polostín či stín, na okrajích i plné slunce. Najdete tu dvě stálezelené kaliny vrásčitolisté, zapěstované jako malé vícekmenné stromky, které vyrůstají ze světle zeleného zimolezu. Na tomto pozadí v zimě vynikají červeně zbarvené výhony svíd. Koncem zimy vykvétají čemeřice, sněženky, na jaře pak narcisky, půdu pokrývají violky, barvínky, škornice, bergénie. Nádherná podívaná je v květnu na srdcovky a kokoříky v jemných květech pomněnkovců. V létě záhon zaplní kontryhel a později oranžová denivka, o prázdninách kvetou hortenzie latnaté Wim’s Red. Podzim zakončují růžové květy pevných rozchodníků a barvu přidají i do žluta se zbarvující svídy. A pak když zima zasype vše sněhem, zase se objeví zelená a červená hlavních keřů.
Slunné pásy ve svahu podél cesty k nádraží
Záhony vznikly na jaře 2018 podél nově vyasfaltované cesty od školy směrem k nádraží. Jsou otočené na jih a navíc jsou ve svahu, tak bylo třeba vybrat odolné rostliny. V nejslunnějším a nejužším pásu v horní části je osázení založeno hlavně na šantě, perovskii, okrasných bodlácích, ostřici (stálezelená travina) a na konci léta nepřehlédnutelné žlutě zářící trvalce, která snad ani nemá ještě české jméno, Heterotheca camphorum.
Střední část pásů byla již původně osázena růžovými keři a mým úkolem bylo je doplnit trvalkami. I zde jsou šanty, perovskie a okrasné bodláky, kostřavu zde nahrazují vyšší, na podzim hezky zbarvující prosa a pak spousty semenících se trvalek jako je lněnice, mavuně a kohoutky. Ty v době růží krásně doplňují bujnost této výsadby.
Spodní část je věnována kombinaci keřů. Pro každé období je tu co obdivovat. Zároveň jsem kladla důraz na různé tvary a barvy olistění, aby bylo na co se dívat i bez květů. Dominantní je tu muchovník, který doplňují opakující se kombinace zimolezu lesklého, mahonií, dřišťálu, tavolníků, hortenzií latnatých a pámelníku. Roztroušené mezi ně je pár keřů šeříků a pustorylu, na konci zimy vykvétá kalina bodnantská.
Záhony u zvoničky
Revitalizace starých zarostlých záhonů u Zvoničky probíhala v roce 2021 v rámci dotace a formou komunitního sázení. Bylo potřeba nově osázet prudký, severně orientovaný svah pod lipami. Vybrala jsem odolný keř – korunatku (Stephanandra incisa ‚Crispa‘), která na jaře raší hráškově zelenými listy, drobně smetanově kvete, na podzim se zbarví do teplých žlutých tónů. Po opadání listí vyniknou její kroucené skořicově zbarvené větvičky. Podrost pod ní dělá mařinka spolu s mochničkou.
Do trojúhelníhového prostoru o trochu níže jsem vybrala tři bezinky, typicky český keř, který umí být velmi krásný a jemně doplní genia loci tohoto místa pod lipami a pomníčkem. Mezi bezinkami je vysazená kombinace trvalek, která by měla navodit pocit louky – spoustu travin a trvalky zase takové jemné a neokázalé – kopretiny, měsíčnice, denivky, astry, krvavce. A na jaro samozřejmě spoustu cibulovin – žluté a bílé narcisky v kombinaci s botanickými tulipánky do stínu, později v létě pak přibydou drobné okrasné česneky.
Nové výsadby se dočkal i pomníček samotný a přilehlý křížek. Navržena tu byla kombinace bíle kvetoucích mavuní, travin a keřových růží. Jaro ale začínají tulipány a později v květnu a červnu na pozadí tmavého tisu září bílá květenství vysokého okrasného česneku.
